Pánev

Pánev je kus nádobí, na kterém se smaží, dusí, opéká. Liší se podle průměru, výšky, tloušťky dna, povrchu, váhy a v neposlední řady i podle ceny.

Nerezové pánve mívají masívní dno, což způsobuje nemalou úsporu energie - obecně čím silnější dno, tím větší tepelná setrvačnost. Bohužel, na nerezové pánvi se mnoho věcí připaluje .

Teflonové pánve jsou potaženy teflonovou vrstvou a tudíž se na nich nic nepřipéká. Nesmí se používat kovové nástroje (obracečky, naháněčky), jelikož by se vrstva poškrábala. Každá teflonová vrstva jednou sleze - liší se podle kvality pánve. Teflon jako takový příliš chutný není a rozhodně jej lze považovat za životu nebezpečnou látku (z dlouhodobehé hlediska určitě), takže jakmile se vám pánev začne loupat, pryč s ní.

Např. pánve potažené vrstvou Keravisu. Na takové pánvi je možné krájet i ostrým nožem a přesto se nepoškodí nepřilnavá vrstva. K jedné takové jsem se náhodou dostal (výhra v soutěži), je to velmi speciální pánev, která má dokonce i svůj futrálek. Váží několik kilo a je to jediná pánev, na které lze bez sebemenších obav smažit i velmi dlouho bez oleje a její dno se nezkřiví. Nicméně je to jiná cenová kategorie.

Některé pánve jsou vybaveny specialitami, kterými se snaží výrobci odlišit. Např. Thermo-stop od firmy Tefal - ukazatel, který změní barvu a tím signalizuje, že je pánev již dostatečně předehřáta.

Pánve, které svou výškou připomínají spíše rendlíky. Pokud jsou teflonové, je v nich možno připravovat velmi pohodlně mléčné pokrmy, jako např. ovesnou kaši, krupicovou kaši nebo Puding. Samozřejmě je možno jej využít i k čemukoliv jinému.

Při smažení olej stříká, při dušení vše bublá... na pánev se hodí poklice - nejlépe skleněná (aby bylo vidět, co se uvnitř děje). Pokud poklice sedí zcela přesně na pánvi, vyplatí se mít poklici s malou dírkou, kterou poté uniká pára a tedy se nesráží na skleněné poklici (kde nám brání v průhledu). Poklici lze koupit jednak v sadě s pánví, ale také dokoupit později, důležitý je vnitřní rozměr pánve.

Nekvalitní pánev má obvykle tenčí dno, tenkou vrstvu teflonu, po celkem krátké chvíli začne teflonová vrstva slézat (a stane se nedílnou součástí pokrmů ) a tenké dno se vlivem teplotní roztažnosti vyboulí a nebo jinak zdeformuje - pokud se pánev používá na elektrickém sporáku (popř. sklokeramické desce) nestojí rovně, kymácí se, má velké tepelné ztráty a dokonce někdy ohrožuje své okolí tím, že se převrhne. Moje první pánev letěla do kontejneru za pouhých 6 kolejních měsíců. Pak jsem už si vybíral poctivěji.

Drobným vodítkem může být již samotná váha pánve. Pokud máte pocit, že byste s ní náhodného nezvaného příchozího nepolechtali, nýbrž naopak zcela zneškodnili, jste na dobré cestě.

Důležitá je taktéž výška i průměr pánve. Je třeba vybrat kompromis - každá má svá pro a proti. Velkou je škoda špinit na jednu topinku, na malou se více než jeden Špekáček nevejde, vysoká je bezva na ovesnou kaši (rendlík), v nízké se dobře obracejí omelety...